2017/44.týden
30.10.- 05.11.
úterý; táta doma.
dnes zubař. a tak tatínek dělal z domu. a našel hermíně první zub. a taky jsem se pak mohla v klidu naobědvat a naší nespící dračici hlídal on...
bertík má všechny čtyřky. pětky ne.
středa; polední klid. takový ten ne úplně dobrý time management.
hermína usnula hned v počátku poledního uspávání, takže se prospala během uspávání bertíka a pak během spaní bertíka už jaksi nechtěla. a to já ne. to já s ní pak půl hodiny tančila po obýváku a uspávala na plný pecky, aby se pak do deseti minut zase vzbudila a nakonec byla ochotná spát jen na ruce. a když už to vypadalo, že asi fakt spí a že jí do třetice půjdu uložit, tak se probral bertík. takže celé uspávání dneska přišlo vniveč.
holt prostě jsou dny, kdy to jde jen v náručí a jen na chvilku no..
středa; začínají nám dlouhé zimní večery. a bertík začíná kariéru čepovače zmrzliny. má svůj stánek, má své zákazníky a všem točí zmrzliny ostošest. každý dostává deset zmrzlin. a basta.
středa; sice trochu krizovka během večeře, protože maminka se prostě odmítala zvednout z koberce, neboť náruživě odpočívala, a holt ten nůž na krájení párků u večeře spadnuvší na zem šel sebrat tatínek. tak z toho vznikl asi čtvrthodinový problémek s brekem v židličce, s brekem v pokojíčku, a já dál ležela a odpočívala. nakonec tedy mé argumenty bertík uznal a lehl si ke mně. i s polštářem. a naopak mě pak nechtěl nechat sednout, dokud sám neuznal, že jsem dostatečně odpočatá. konec dobrý, všechno dobré.
všechno zapomenuto a pak je najdu idylicky všechny tři v pokojíčku u knihy. bylo to krásných pět minut. a pak uklízet a do pyžam...
čtvrtek; mobilní hermína.
taková ta klasická situace; umístím hermínu pěkně dozadu na matraci. dám jí tam nějaké kostičky lega, angličáka, míchačku, bertíkovu botu - zkrátka typické hračky pro půlroční děti. pěkně ji ohradím z jedný strany polštářema pod oknem, aby nám tam nezapadla do mezery, kdyby se teda chtěla přetočit a z druhý strany tou vekou plyšovou oranžovou kuželkou, která nemá moc využití, ale jako závora je dobrá (a pro svůj vymakaný anatomický tvar je super při kojení vleže). paráda, mínka je zajištěná a já jdu obléknout a obout huberta, ať můžem jít ven. pět minut, deset maximálně.
a pak se vrátím pro mínu, abych ji mohla narvat do kombinézy, což obě zbožňujeme. a ona si, jakoby nic, zkoumá ten žlutej pletenej sedák. na zemi. na zemi!
na to, že to dítě se umí jenom otáčet kolem své osy, dost dobrý. klobouk dolů.
čtvrtek; dlouhé zimní večery. dnešní odpoledne bylo krásné a židle, které sloužily coby opičí dráha našly své uplatnění i po celé akci. navečer se hodně jezdilo autem. telefonovalo se a jezdilo se na návštěvy. řídil samozřejmě tatínek.
čtvrtek; bez deště. dneska to byl první den tohoto týdne, kdy jsme šli ven a nezmokli. každý den něco padalo a vraceli jsme se domů celí navlhlý. dnes to bylo v pohodě. dnes ovšem nešlo jinak a muselo se za babičkou kájou. na návštěvu. do práce. bertík už dopředu oznámil, že tam nikomu neřekne čau a že si vezme bonbonky.
a jak řekl, tak udělal.
babičku káju chodí do práce zdravit rád.
pátek; sváteční den. dneska jsme se od rána nezastavili. ráno babička vlasta, v poledne návštěva u kačenky, odpoledne teta věra a navečer babička kája a ještě jsme zvládli skočit dolů za dědou standou vyzkoušet kolo, ze kterého bude možná odrážedlo k narozeninám. prostě plno.
však taky mínka jen tak tak vydržela do sedmi a bertík jen tak tak do čtvrt na osm.
úžasně, avšak až moc rychle, utekla prostřední část dne - tři ženy, pět dětí a čtyři hodiny. a bylo to boží. o mínce za ty čtyři hodiny ani nevím, jen si tam hověla na břiše uprostřed toho života okolo a byla spokojená. bertík byl občas až moc náruživý, ale opravil všechny kočárky v okolí, rozbil všechny židličky co mu přišly pod ruku a k obědu si přidal. už si tu socializaci docela dává a já si tu všechnu socializaci náramně užívám.
pátek; ráno začalo s babičkou vlastou. přinesla spoustu dobrůtek bertíkovi k svátku, pohráli jsme si v pokojíčku a bertík ukazoval, jak mínku převaluje po matraci (jako tatínek). taky jsem zkoušela je dostat všechny tři rovnoměrně do záběru, ideálně s očima do objektivu, ale moc to nevychází, to ještě budu muset trénovat. ale děti byly úžasně roztomilé, to zase jo.
pátek; a večer ještě jeden dárek - babička kája a knížka do sbírky.
sobota; ráno dnes celá rodina vstávala v sedm a nebylo to špatné. sice jsem si nejdřív myslela, že odevzdám hermínku a půjdu si zase schrupnout, ale nakonec jsem solidárně již zůstala bdělá též. díky tomu jsme měli klidnou a krásnou snídani, pohádku, hrátky v pokojíčku, uvařený oběd a to vše před devátou ranní. a pak hurá do parku a celé dopoledne jsme strávili všichni spolu a všichni venku.
po o honzík s bertíkem vytuhli a bertíka jsme dokonce museli před čtvrtou jít budit.
hermína to měla dneska se spánkem složitější. po dvaceti minutách se budila - poprvé jsem ji ještě znovu uspala, ale podruhé jsem ji už vzala do obýváku a to mi usnula v náručí v sedě na gauči s dudlíkem v puse.. takže by asi i spala, ale jakmile jsem ji dnes položila, do dvaceti minut byla vzhůru. snad to byl jen přechodný, výjimečný stav.
sobota; rodinně. dnešní program byl jasný. ráno vypravit kluky pěkně ven a mít celé dopoledne klídek. nechat mínku spát doma a nechat ji spát dlouho.
nakonec trochu změna plánu. první den po změně času bertík nevstával na pětku, ale vstal až v sedm. stejně tak my všichni a vcelku vyspaní. a tak se nakonec šlo ven rodinně. dali jsme si i trochu socializace a celé to tatínka tak zmohlo, že ani nenamítal a šel ochotně uspat po obědě bertíka (a vrátil se až za dvě hodiny ,vcelku odpočat).
sobota; v parku. a po dlouhé době jsem všechny (oba kluky) dokopala ke společné fotce. bertík se nakonec nechal přesvědčit a vinopalovic nám to cvakli.. na pózičkách ještě zapracujem, ale hlavně, že jsme tam všichni čtyři
neděle; svíčková. dnešní den byl o svíčkové. jak jsme se ráno zvládli vykýblovat, hned jsme zamířili do polabin a celý den jedli svíčkovou.
hermínu to tak zdolalo, že pak odpoledne doma spala skoro dvě hodiny (čili já jsem též měla dvě hodiny)
huberta ten den zdolal natolik, že zítra asi strávíme s kapesníkem, kapesníkem a kapesníkem.
pondělí; portrét. jako takhle, člověk prostě pořád nemůže fotit jenom atmosféru. občas by taky rád nějakou tu fotku do rámečku pro babičku. nějaký obličej, co se dívá do objektivu, třeba se i tváří..
a to bertík nedělá. tak jsem na to dnes šla na rovinu a prostě mu objasnila, co znamená portrét. nehýbat, koukat do objektivu a já tě vyfotím, jo? no, pochopil, nehýbal, netvářil. ale tak já to beru, zase mi to prostě nemůže dát všechno najednou no..
ale jednou, jednou z něj ten normální nepřirozeně přirozenej výraz dostanu.
a jinak nic. pro změnu foukalo no..
úterý; táta doma.
dnes zubař. a tak tatínek dělal z domu. a našel hermíně první zub. a taky jsem se pak mohla v klidu naobědvat a naší nespící dračici hlídal on...
bertík má všechny čtyřky. pětky ne.
středa; polední klid. takový ten ne úplně dobrý time management.
hermína usnula hned v počátku poledního uspávání, takže se prospala během uspávání bertíka a pak během spaní bertíka už jaksi nechtěla. a to já ne. to já s ní pak půl hodiny tančila po obýváku a uspávala na plný pecky, aby se pak do deseti minut zase vzbudila a nakonec byla ochotná spát jen na ruce. a když už to vypadalo, že asi fakt spí a že jí do třetice půjdu uložit, tak se probral bertík. takže celé uspávání dneska přišlo vniveč.
holt prostě jsou dny, kdy to jde jen v náručí a jen na chvilku no..
středa; začínají nám dlouhé zimní večery. a bertík začíná kariéru čepovače zmrzliny. má svůj stánek, má své zákazníky a všem točí zmrzliny ostošest. každý dostává deset zmrzlin. a basta.
středa; sice trochu krizovka během večeře, protože maminka se prostě odmítala zvednout z koberce, neboť náruživě odpočívala, a holt ten nůž na krájení párků u večeře spadnuvší na zem šel sebrat tatínek. tak z toho vznikl asi čtvrthodinový problémek s brekem v židličce, s brekem v pokojíčku, a já dál ležela a odpočívala. nakonec tedy mé argumenty bertík uznal a lehl si ke mně. i s polštářem. a naopak mě pak nechtěl nechat sednout, dokud sám neuznal, že jsem dostatečně odpočatá. konec dobrý, všechno dobré.
všechno zapomenuto a pak je najdu idylicky všechny tři v pokojíčku u knihy. bylo to krásných pět minut. a pak uklízet a do pyžam...
čtvrtek; mobilní hermína.
taková ta klasická situace; umístím hermínu pěkně dozadu na matraci. dám jí tam nějaké kostičky lega, angličáka, míchačku, bertíkovu botu - zkrátka typické hračky pro půlroční děti. pěkně ji ohradím z jedný strany polštářema pod oknem, aby nám tam nezapadla do mezery, kdyby se teda chtěla přetočit a z druhý strany tou vekou plyšovou oranžovou kuželkou, která nemá moc využití, ale jako závora je dobrá (a pro svůj vymakaný anatomický tvar je super při kojení vleže). paráda, mínka je zajištěná a já jdu obléknout a obout huberta, ať můžem jít ven. pět minut, deset maximálně.
a pak se vrátím pro mínu, abych ji mohla narvat do kombinézy, což obě zbožňujeme. a ona si, jakoby nic, zkoumá ten žlutej pletenej sedák. na zemi. na zemi!
na to, že to dítě se umí jenom otáčet kolem své osy, dost dobrý. klobouk dolů.
čtvrtek; dlouhé zimní večery. dnešní odpoledne bylo krásné a židle, které sloužily coby opičí dráha našly své uplatnění i po celé akci. navečer se hodně jezdilo autem. telefonovalo se a jezdilo se na návštěvy. řídil samozřejmě tatínek.
čtvrtek; bez deště. dneska to byl první den tohoto týdne, kdy jsme šli ven a nezmokli. každý den něco padalo a vraceli jsme se domů celí navlhlý. dnes to bylo v pohodě. dnes ovšem nešlo jinak a muselo se za babičkou kájou. na návštěvu. do práce. bertík už dopředu oznámil, že tam nikomu neřekne čau a že si vezme bonbonky.
a jak řekl, tak udělal.
babičku káju chodí do práce zdravit rád.
pátek; sváteční den. dneska jsme se od rána nezastavili. ráno babička vlasta, v poledne návštěva u kačenky, odpoledne teta věra a navečer babička kája a ještě jsme zvládli skočit dolů za dědou standou vyzkoušet kolo, ze kterého bude možná odrážedlo k narozeninám. prostě plno.
však taky mínka jen tak tak vydržela do sedmi a bertík jen tak tak do čtvrt na osm.
úžasně, avšak až moc rychle, utekla prostřední část dne - tři ženy, pět dětí a čtyři hodiny. a bylo to boží. o mínce za ty čtyři hodiny ani nevím, jen si tam hověla na břiše uprostřed toho života okolo a byla spokojená. bertík byl občas až moc náruživý, ale opravil všechny kočárky v okolí, rozbil všechny židličky co mu přišly pod ruku a k obědu si přidal. už si tu socializaci docela dává a já si tu všechnu socializaci náramně užívám.
pátek; ráno začalo s babičkou vlastou. přinesla spoustu dobrůtek bertíkovi k svátku, pohráli jsme si v pokojíčku a bertík ukazoval, jak mínku převaluje po matraci (jako tatínek). taky jsem zkoušela je dostat všechny tři rovnoměrně do záběru, ideálně s očima do objektivu, ale moc to nevychází, to ještě budu muset trénovat. ale děti byly úžasně roztomilé, to zase jo.
pátek; a večer ještě jeden dárek - babička kája a knížka do sbírky.
sobota; ráno dnes celá rodina vstávala v sedm a nebylo to špatné. sice jsem si nejdřív myslela, že odevzdám hermínku a půjdu si zase schrupnout, ale nakonec jsem solidárně již zůstala bdělá též. díky tomu jsme měli klidnou a krásnou snídani, pohádku, hrátky v pokojíčku, uvařený oběd a to vše před devátou ranní. a pak hurá do parku a celé dopoledne jsme strávili všichni spolu a všichni venku.
po o honzík s bertíkem vytuhli a bertíka jsme dokonce museli před čtvrtou jít budit.
hermína to měla dneska se spánkem složitější. po dvaceti minutách se budila - poprvé jsem ji ještě znovu uspala, ale podruhé jsem ji už vzala do obýváku a to mi usnula v náručí v sedě na gauči s dudlíkem v puse.. takže by asi i spala, ale jakmile jsem ji dnes položila, do dvaceti minut byla vzhůru. snad to byl jen přechodný, výjimečný stav.
nakonec trochu změna plánu. první den po změně času bertík nevstával na pětku, ale vstal až v sedm. stejně tak my všichni a vcelku vyspaní. a tak se nakonec šlo ven rodinně. dali jsme si i trochu socializace a celé to tatínka tak zmohlo, že ani nenamítal a šel ochotně uspat po obědě bertíka (a vrátil se až za dvě hodiny ,vcelku odpočat).
sobota; v parku. a po dlouhé době jsem všechny (oba kluky) dokopala ke společné fotce. bertík se nakonec nechal přesvědčit a vinopalovic nám to cvakli.. na pózičkách ještě zapracujem, ale hlavně, že jsme tam všichni čtyři
neděle; svíčková. dnešní den byl o svíčkové. jak jsme se ráno zvládli vykýblovat, hned jsme zamířili do polabin a celý den jedli svíčkovou.
hermínu to tak zdolalo, že pak odpoledne doma spala skoro dvě hodiny (čili já jsem též měla dvě hodiny)
huberta ten den zdolal natolik, že zítra asi strávíme s kapesníkem, kapesníkem a kapesníkem.
Komentáře
Okomentovat