2017/42.týden
16.-22.10.
pondělí; půvab každodennosti. zbožňuju ta líná rána. bertík už je po snídani, ale ještě je brzy na oblékání ven. mínka je krásně vyspinkaná a ještě se nehlásí o svůj dopolední šlofík. a já mám uvařeno z předchozího dne, myčka jede, pračka jede a my si můžem v pokojíčku zvesela hrát jako o život. dokud nezačne být u jednoho silnější touha jít ven a u druhého dítka zase převáží chuť na spánek a maminka by si dala panáka, ale to je bohužel trochu proti pravidlům no..
úterý; čas na piknik. babí léto v plném proudu a počasí vybízí k bytí venku. tak jsme tedy byli venku. a byli jsme tam krásně.
úterý; hermína spící. tento týden není polední spánek zrovna jednoduchý a odpočinkový. uspávám sice děti najednou, ale mínka většinou zalomí hned v počátku, bertíkovi to tak dvacet, třicet minut trvá. ale dobrý, pořád spinkají ve stejnou dobu, takže výhra. akorát po půl hodině se ozve bertík, tak rychle naklušu, zalehnu a znovu pomůžu usnout. užívám si další svojí půlhodinku, kterou mi ovšem po patnácti minutách překazí zase brek z pokojíčku - mínka si holt naspala něco dopředu atak už mě volá. zkouším kojit, třeba ještě usne. ani omylem. no tak tam vedle sebe ještě ležíme, ona na břiše, oči vykulený, brouká, směje se, mrská sebou sem a tam - zkrátka dítě zralé na další hodinový šlofík. a pak se stane něco neuvěřitelného, chytnu ji za ruku, držím, hladím a objímám a k tomu jí dávám něžné pusinky nad pravý spánek. a ony se jí ty oči fakt začnou klížit. a tak nechávám rty přitisknuté a jemně jí opusinkovávám a ona ji pomalu padá hlava. nakonec ji převalím na bok, protože na břiše by spánek neměl dlouhého trvání a hle! ona vážně po chvíli opravdu opět usíná. nechápu. tohle jsem ještě nezažila, ale je to krásné, úchvatné a já si rychle (avšak potichu) jdu užívat další okamžiky klidu do obýváku, ty mi ale zase po čtvrthodině naruší bertík. ještě jednou zkouším uspat, opět se to povede, ale zase to nemá dlouhé trvání.. takže sice celkový čas od prvního usnutí do posledního procitnutí činí třeba dvě a půl hodiny, pro mne v tomto čase ovšem jsou vymezeny tak čtyři čtvrthodinky rozdrobené ve věčných snahách uspat...
středa; baru. dopoledne na téma "bertík není jediné torpédo v rodině". ta holka se nezastaví, všechno vyzkoušet, všechno prozkoumat, celý svět objevit. tyhle malý děti mají prostě dva scénáře, buď si válí šunky a u toho vyprávějí až z toho bolí uši a nebo se naopak nezastaví a zvládají to za motivačního pokřiku, ale jinak z nich kloudné slovo páčidlem nedostaneš.. bohaté zkušenosti s typem dva, to jo.. jednička zatím mnou neprobádaná. hermína se zatím nerozhodla - nohy a zadek pořád v pohybu a beze slov, hlavou s rukama se u toho povaluje a k tomu si pořád něco brouká. tak jsem sama zvědavá
čtvrtek; úspěšně se veškerým poutačům, lákačům, přesvědčovačům a darovačům co se vyrojí před volbami vyhýbáme. jde nám to dobře. ale pod zelenou bránou prý byl nějaký koncert a bertíkovi s babičkou se tam moc líbilo. ale dávam si pozor, abych balonek fotila jen bez loga..
pátek; u kačenky. dneska úžasný den. socializace pro velký, socializace pro malý a ještě jídlo až pod nos. geniální. ale hodně na sobě musím pracovat z pohledu vměšování se do dětských záležitostí. vzhledem k tomu, že vím, jak je bertík umanutý, tvrdohlavý a zároveň silný, prostě mi to nedá a pořád ho kočíruju. občas si sama uvědomuji, že zbytečně. hromadu těch situací by ty děti zvládly sami, bertík by třeba nakonec sám dostal na budku a příště by byl klid, ale prostě mi to úplně nejde, jak bych chtěla. zase na druhou stranu, uškrcené dítě nám další pozvání na oběd asi nezajistí, žejo.
sobota; půvab každodennosti. večer před spaním. poslední čůrání, poslední kreslení. obě děti celkem v klidu a převlékání do pyžamek taky v klidu. tyhle večery jsou balzámem a stále spíše vzácností. zvládnout celý den tak, aby večer v jeden čas jedno či druhé dítko nebylo moc rozjivené, moc unavené, málo unavené, hladové nebo naopak zrovna najedené, brečící, vztekající, prostě nálada tak akorát na to jít spán a skutečně usnout.. když se povede se trefit do toho malého okénka, kdy jsou děti zrovna pozitivně nakloněny myšlence jít spát. a pak třeba i to uspávání jde hladce - no to už je pomalu na oslavný drink
sobota; volby. dnes jsme byli bertíkovi ukázat, jak funguje demokracie. vzhledem k tomu, že vyhrála babišova záležitost ANO a na čtvrtém a pátém místě jsou SPD a KSČM, tak mám obavy, jak to s tou demokracií bude vypadat nadále. ale házení obálky se mu líbilo. to zase jo.
akorát místo volit nám napoprvé rozuměl holit, takže jakmile jsme následně řekli, že jdem volit, začal si jezdit pomyslným holícím strojkem po obličeji..
sobota; dnes kouzelné dopoledne. sice jsem s mínkou byla vzhůru už v šest, ale kluci po půl sedmé vylezli taky a já jim přeochotně svěřila naší malou krásku a sdělila, že kojim až kolem deváté a šla spát. po deváté mi honzík donesl mínku řvoucí hladovou unavenou. tak jsem nakojila, unosila, položila a šla spát s ní.. vzbudily jsme se v poledne.
a bylo navařeno. bertík už obědval, já dostala talíř s palačinkama a bylo krásně.
bylo fakt krásně.
a odpoledne byly výsledky voleb.. ale to dopoledne, to bylo krásné
neděle; líný, ospalý den. jsou dny, kdy není program veškerý žádný. venku prší, fouká, ven se nejde.odpoledne rýma, kašel, ven se nejde. a v tyhle dny si hermína užívá den po svém. najede si na svůj osobní režim a dává si dopolední tříhodinový šlofík v postýlce. a pak až pozdní odpolední šlofík s plánemjít večer spát až třeba v deset. prostě úplně nevhodné rozvržení pro běžný den. ale co bychom jí jednou za čas nedopřáli.
Komentáře
Okomentovat