2017/46.týden
13.11.- 19.11.
pondělí; lekce portrétu. tak dneska jsme měli problém hned s pokynem "otevři oči". alespoň trochu změna po opakujícím se marném vybízení "koukej do objektivu"
pondělí; hermína dnes perlí.
obědová bilance pro dnešní den činí dvě lžičky za půl hodiny. co do množství je to rozhodně rekord. jednou ta holka vážně bude třeba dělat činnost, o které se bude moci s vážnou tváří mluvit jako o jedení!
měla banán.
pondělí; a hermína ještě jednou perlí.
dnes oficiálně předvedla svůj plaz veřejně. do teď, jak věřím, si občas trochu zaplazila jen tak nenápadně, aby o tom nikdo nevěděl. na tajňačku. avšak dneska prostě konečně motivace byla tak silná, že nehleděla na to, kdo je u toho, kdo to uvidí, kdo si toho všimne a prostě šla do toho. a udělala přísun. elegantní, jakoby nic. prostě se přisunula blíž k chrastítku. no bóže, co by kolem toho dělala rozruch, žejo.
úterý; s babičkou. a stále v domácím prostředí. myslím, že všechno hezké, slunečné počasí se vyplýtvá nyní a až se statečně odvážíme zase vydat do terénu, bude už jen šedivo, mokro a větrno. ale brzy to už padne! už to odpočítávám. nicméně, dnešní zábavné zabavení babičkou bylo super. oni ti prarodiče jsou stejně skvělá atrakce
středa; smrkání.
hermína to smrkání těžko snáší. obecně nemá ráda, když se jí něčím dotýkáme obličeje - vyndávání ospalek, osahávání zoubků, snaha o krmení lžičkou.. a tak ty hadičky na odsávání nosu jsou učiněným peklem. pro nás obě.
ale bertík je při tomhle nuceném očistci naprosto úžasný a dojemný. sedne si vedle nás a mínce pro uklidnění zpívá. je prostě nejůžasnější.
středa; plaz.
tak už se plazí veřejně. už nedělá jen občasné nenápadné příplazy, aby o tom nikdo nevěděl. už přišla na to, že to těma přísunama bude rychlejší a že se vážně může dostat k těm věcem, které jí pořád někam odsouváme a schováváme.
bertík je z toho trochu rozlítanej, dává na ni pozor a odsouvá jí z cesty židle a vůbec všechno, na co by si mohla sáhnout a do teď to nedělala. no, a to mu ještě nezačala lízt do hraček...
takže nechť započne nová kapitola: hermína mobilní
čtvrtek; konečně venku! tak jsme dneska teda vyrazili. bez kočárku, bez motorky, bez teplého oblečení. moc se nám ten výlet nevydařil teda. nějak se za ty skoro dva týdny hodně změnilo počasí a na to courání s dětmi po venku pomalým tempem to úplně není takové, jaké jsem si to pamatovala.. takže hurá do skříně pro kombinézu, je to tady. ne že ne.
pátek; popkovice
minivýlet po krásách pardubické periferie
pátek; popkovice
dnes jsme absolvovali naši první rodinnou prohlídku domečku. v popkovicích. v jednosměrné uličce, domek na zbourání, jímka, vlastní studna, vyklizený, vybydlený, vlhký a dezolátní. přišlo nám to malé, bylo to spíš velkým zastavěným prostorem, ale dojem prostě nezanechal takový, aby nám to stálo za uvažování o popkovicích. ale! na kraji ulice "v uličce", kam jsme na prohlídku šli, je na prodej ještě jeden dům a teď jsem toho plná. je totiž krásný. zahrada mi učarovala, do obrovské vrby jsem se zamilovala a chci ji. chci, aby byla moje, chci ji na své zahradě, u svého domu, nad mým stolem. akorát je to skoro 2.000 metrů čtverečních. to už je hodně. a paní za to chce čtyři mega. touž je taky hodně. jako tvářila se, že tři a půl, možná. ale to už je pořád hodně.
a já jsem teď zoufalá.
sobota; poklady.
pod gaučem se u nás najde mnoho věcí.
lego, autíčka, kostičky, mističky, knížky,... nohy
mínka nám tam začala trochu parkovat
sobota; oběd podle honzy
dneska jsme bertíka odevzdali na dubinu. ještě není úplně zdráv, kašel se ho drží, ale řekli jsme si, že to zkusíme. a honzík nám udělal skvělý oběd. burgry. a byly výborné. ty on umí.
a tak jsme si zažili trochu ozvěn minulosti. leželi jsme nacpaní k prasknutí na gauči a koukali na film. bylo to krásné. viděli jsme film sully, přistání na řece hudson. skvělý film.
bertík pak tedy odpoledne dorazil nazpět. po obědě skoro nespal, strašně kuckal a celé odpoledne u vlastičky opakoval mama ťapi ťap, táta ťapi ťap.. a tak ho nakonec přivezla nazpět. je to šmudlík, narvali jsme do něj trochu mléčné rýže s bonbonky a šel do hajan.
sobota; usínání.
spinkat se u nás chodí už sedm měsíců skoro každý večer na dvě směny. klučičí a holčičí. honzík chodí s hubertem a oba usnou a spinkají spolu až do rána. my, holky, chodíme spolu do ložnice a já si pak ještě vždy zalezu zpátky do obýváku pro své dvě hodinky klidu.
mínka ovšem není moc usínací u kojení. v noci naštěstí jo, to usne a spí dál, ale večer je to trochu oříšek. většinou putuje ještě do nosítka a až z nosítka do postýlky.
je srandovní, jak s bertíkem jsem to usínání řešila a analyzovala a snažila se aby spal podle pravidel a už je moc velký na uspávání a už by měl usínat sám a kdesi cosi.. s mínkou prostě nahodím nosítko a uspím a basta.. však jednou bude spinkat sama, beze mne.. ale tyhle okamžiky, kdy ji pohupuju a olíbávám u toho tvářičky, tyhle okamžiky si tentokrát hodlám všechny užít.
někdy to je ještě trochu těžší a tak prostě jdu do obýváku a ona si holt někdy později usne podle svého.. no a co
neděle; hermína
poslední dobou má trochu laxní přístup k mým snahám o tandemový spánek obou dětí po obědě. dopoledne prostě navzdory všem snahám usíná až před obědem a budí se v době, kdy jde bertík spát. přijde mi to od ní trochu dost zlomyslné.
o víkendu na ni ale naštěstí mohu povolat lechtací posilu...
Komentáře
Okomentovat