2017/47.týden
20.11.- 26.11.
pondělí; krásné dopoledne.
dneska o vyšlo úžasně. bertík dneska spal do čtvrt na osm. neskutečné. spal nejdéle z naší rodiny. a tak bylo dopoledne veselé a plné her - teda hry.
oblíbenou hrou je dát mi do ruky panáčka a ukazovat mu věci. a pak mu schovávat věci. a panáček je hledá. a chudák je nemůže najít. a bertík mu pomáhá je najít. a bertík je hrdina. a zase mu něco ukáže. a zase mu něco schová. a takhle se jede tak dlouho, jak dlouho jen je maminka ochotná toho panáčka držet.
takže sice jsem totálně zapomněla na domluvené rande ve městě, ale stále bych toto dopoledne zařadila mezi ta kouzelná.
a po obědě spát. a problém. z deseti minut uspávání je hodina. nikdo nespí. pak zlatých dvacet minut bertíkova spánku. pak brek. a uspávání bez konce a brek mínky. snaha o bertíkovo usínání s asistencí z dálky - z obýváku. řev bertíka. dlouhý řev bertíka. uspávání s asistencí. a řev mínky. a najednou byly tři hodiny odpoledne.
mezi dvanáctou a třetí hodinou jsem dvě hodiny strávila poskakujíc s nosítkem v tmavé ložnici a v řevu. zbytek času jsem jen poskakovala s nosítkem v tmavé ložnici.
nemůžu si pomoct, ale to vstávání o půl šesté (s honzou) má něco do sebe...
úterý; o šípkové růžence si mohu nechat zdát.
jako, člověk by řekl, že když to dítě během dne naspí celkem asi hodinu, že večer odpadne a bude spát jako dudek.
tak ne. každých čtyřicet minut problémek. a nakonec došlo i na nosítko...
ale je hodná. dala mi alespoň ty krátké pauzičky. takže vlasy umyté, myčka plná, hračky uklizené. ale když budu mít příležitost poděkovat jí až ráno, zlobit se nebudu
a bertíku, kdo s tebou dělá to "ty ty ty"?
baba ata
tak alespoň víme
středa; dnes bylo i sluníčko
a děti nekašlou a nechroptěj víc, než včera. tomu říkám úspěch
vyčerpání psychické z pobytu v bytu vystřídalo vyčerpání fyzické z tahání všech těch kočárků, motorek, svačinek, pitíček, dětí, jablíček, kabátu, batohu, dětí.. a všechno najednou. změna nemusí být nutně k lepšímu, hlavně že je změna
středa; dnes jsem uspávala já
musím říct, že naše rodinné večerní nastavení mi moc vyhovuje a pomáhá zvládat to mateřství a rodičovskou dovolenou a vůbec všechno. večer si honzík plynule převezme bertíka a jeho pyžamko a mastičku a zuby a jsou spolu spinkat. chvilku si s čelovkou čtou pohádku a pak si už potmě jen vypravují příhody. často potom ještě slyším bertíka zpívat a je to pastva pro uši.
tatínek se již z pokojíčku nenavrátí. usne dřív než bertík.
já naopak plynule pokračuji v péči o mínku. přebalím, převléknu, nakojím a unosím. do obýváku se vracím a užívám si ticho, klid a relativně velký časový úsek jen sama pro sebe.
občas ale honzík neprahne po tom, usnout v osm večer a pak si vezmu obě děti na starost já. a je to boj. bertík je vzorný, ale pomalý usínač. ačkoli nedělá nic nekalého a opravdu je moc hodný a chtiví usnutí, stejně to zabere minimálně půl hodinky. a mně dá tedy hodně zabrat nezabrat..
ale zvládla jsem to!
a oba spí.
a ještě není ani půl deváté.
čtvrtek; stabilizovaný stav
tak dnešek už bych považovala za standardní. v pohodě ráno, dopoledne procházka, oběd v klídku a v přiměřeným množství, spánek v klídku a přiměřeným množství (hubertův, nikoli hermíny - nula pro mne není množství, to je absence množství), odpoledne návštěva a večer uspávání v klidu a v přiměřeném čase.
brek a řev ve snesitelné frekvenci, většinou opodstatněný a tudíž pochopitelný (jako například žádný spánek po celé odpoledne a tak podobně)
pátek; grand
dneska jsme zkusili dětský koutek. byl to náš první dětský koutek v kariéře a byl moc sympatický (nikdo tam totiž moc nechodí)
a hlavně, na chodbě mají model vláčku. takže horní patro grandu bylo dnes dopoledne plné pobíhajících dětí v ponožkách.. ale není se co divit, pro kluky je to prostě uhrančivá záležitost
sobota; děda standa
konečně se mu povedlo se vykřesat z rýmy a kašle, co jsme mu před týdnem ochotně nasdíleli a stavil se na návštěvu.
děda standa nám do života vnáší krásy a znalosti, pro malého kluka naprosto kouzelné a ano, je to genderově velmi nekorektní, ale nějak se mi nedaří tu genderovou politiku bertíkovi dostatečně objasnit a prostě pořád ho láká jen tenhle okruh zájmů no.
a tak díky němu bertík ví, co je vrtačka a jaký vrtáky na jaký hmoždinky, jak vypadá pilka na dřevo, může koukat, jak se frézuje, zná rozdíl mezi nakladačem a bagrem, když poprosí o nakreslení bagru, děda mu nakreslí skid steer..
a dneska společně šmirglovali #hubert #tornadohu #manualniprace #vunedreva#genderovenekorektni#dedastanda #smirgl #pracujemetvrdebavimesetvdre#gendrovenekorektni #picoftheday#iglifecz #365project #365#365days#365dayphotochallenge#365photochallenge #my365#photooftheday#photographyeveryday#everydaylife#fujifeed #fujifilmxseries#fujixseries#fujifilmcz #fujifilm #fuji#myfujifilm#xt20#35mm#xf35mm
sobota; holčičí dopoledne
bertík si dneska užíval dopoledne na dubině a honza jel do prahy na setkání se skivoušem, vlastíkem a méďou. tak jsme to měly doma jen pro sebe. a protože mínka přes den nehodlá spát, opravdu jsme si to dopoledne intenzivně užily.
minimálně dvanáct minut (a fakt nekecám, protože v obýváku běžel seriál a tak jsem měla ponětí o čase) jsme se spolu koukaly nehybně jedna druhé do očí. ležely jsme proti sobě na posteli, mínka v puse dudlík a kulily jsme na sebe oči. a fakt jsme se ani jedna nehýbaly. ke konci tedy mínka párkrát dudla, trochu pohla nožičkou, ale jinak fakt naprosto nehnutě zírala do mých očí..
kdo nezažil sedmiměsíčního bertíka, nepochopí, jak velký je tohle důkaz toho, že jsou vážně ti dva neskutečně rozdílní
a honza přijel večer akorát na uspávání.. bylo to úžasné
sobota; mínka našla schod
neděle; bunkr
bylo líné dopoledne. docela i klidné a tiché. a pak v pokojíčku padl dotaz "bertíku, uděláme obří bunkr?" a udělali obří bunkr.
bertík tam honzu nahnal s odůvodněním, že prší. takže nebylo vyhnutí, prší, tak holt schovat do bunkru. ale pak si zapálil. bertík. cigáro. a to se v bunkru nemůže. tak šel zpátky na děšť.
"a bertíku, to ti nevadí, že na tebe prší?"
"ne"
holt, když musíš, tak musíš
neděle; dneska byla hermína ukázková
celé dopoledne nás víceméně nepotřebovala. jasně, přebalovala jsem jí asi třikrát, převlékla z pyžama, dvakrát kojila a občas někam přemístila.. ale jinak si vystačila sama. v rodinném ruchu. a pak na ni přišla před poledne únava. tak se pěkně rozležela v náručí s dudlíkem a krásně se mazlila a ňuchňala a dělala si hnízdečko. a když už to začalo být vážně a hnízdečko tak úplně nedokázalo dovést usínání do zdárného konce, vzala jsem ji do pokojíčku, kde u kojení usnula..
naprosto krásné, bezproblémové, bezbrekové
spala do půl druhé a byl to její jediný spánek tohoto dne
neděle; madlo
měla jsem jí s sebou chvíli v kuchyni a objevila madlo. to velké, možná největší lákadlo plazivých dětí v kuchyni.
již podruhé velké poprvé...
Komentáře
Okomentovat